PROGRAM PROTI ŠIKANĚ

 

Základní škola a Mateřská škola, Ostrava – Poruba,

Ukrajinská 19, příspěvková organizace

                                        

 

 

 

 

 

 

 

 

Školní program proti šikanování

2016/2017

 

 

 

 

 

 

 

 

Mgr. Kateřina Krupová                              Mgr. Jana Heřmanová

    školní metodik prevence                                                                  ředitelka školy

 

     Datum: 1. 9. 2016


 

 

 

 

  1. 1.Charakteristika školy:

 

 

 

Vzdělávání a výchova žáků je uskutečňována podle Školního vzdělávacího programu ,,Berlička“. Speciálně pedagogická péče je poskytována dětem a žákům se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a poruchami autistického spektra (PAS). Jedná se hlavně o děti imobilní s dětskou mozkovou obrnou (DMO), se svalovou dystrofií, epilepsií, specifickými poruchami učení a chování (SPUCH), děti s různými druhy autismu, nejvíce je zastoupen Aspergerův syndrom, a s lehkým mentálním postižením (LMP). Předmětem činnosti školy je poskytování základního a předškolního vzdělávání a také možnost zájmového vzdělávání. Důležitou organizací v naší škole je Sdružení BES, které podporuje všechny aktivity školy, hlavně volnočasové aktivity žáků. Nejvyšším cílem sdružení je vytváření materiálních a humánních podmínek pro celkový rozvoj dětí s handicapem. Sdružení BES se podílí na organizování oblíbených akcí pro děti i jejich rodiče. Počet žáků je 119, a to v kmenové škole Ukrajinská 19 a na odloučeném pracovišti na ulici Karla Pokorného 1742/52.

 

 

 

 

 

  1. 2.Úvod do problematiky šikanování

 

 

 

Šikanování je mimořádně nebezpečná forma násilí, která ohrožuje základní výchovné a vzdělávací cíle školy. Na rozdíl od jiných druhů násilí je šikana zvlášť zákeřná, protože často zůstává dlouho skrytá. Tam, kde se vyskytuje, dochází ke ztrátě pocitu bezpečí žáků. Pocit bezpečí každého jedince a jeho začlenění do třídního kolektivu je základní podmínkou vytváření produktivního prostředí a dobrého sociálního klimatu třídy a školy. Základem prevence šikanování a násilí je podpora pozitivních vzájemných vztahů mezi žáky a mezi žáky a učiteli.

 

Vzhledem k malému počtu dětí, jejich sociálnímu složení a reálné skutečnosti, že většinu z nich doprovází do školy rodiče, je výskyt šikany minimalizován. Zaznamenáváme náznaky šikany ze strany žáků, kteří přicházejí během školního roku z jiných základních škol z důvodu psychické újmy, jelikož tam byli šikanováni.

 

 

 

2.1        Charakteristika šikanování

 

 

 

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat žáka, případně skupinu žáků. Spočívá v cílených a opakovaných fyzických a psychických útocích jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo nemohou z nejrůznějších důvodů bránit. Zahrnuje jak fyzické (ve formě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí aj.), tak i slovní útoky (v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování), může mít formu sexuálního obtěžování až zneužívání.

 

Nově se může realizovat prostřednictvím elektronické komunikace - tzv. kyberšikana (zahrnuje útoky formou e-mailů, sms zpráv, vyvěšování urážlivých materiálů na internetových stránkách apod., které mají někoho záměrně ohrozit, ublížit mu).

 

 

 

 

 

Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako demonstrativní přehlížení a ignorování žáka či žáků skupinou jiných žáků.

 

Důležité znaky šikanování jsou:

 

-       Záměrnost: úmysl ublížit, poškodit jedince, mít ho v moci, vyvolat v něj strach

 

-       Opakování: nemusí být vždy podmínkou

 

-       Nepoměr sil: psychických, fyzických, sociálních

 

-       Samoúčelnost agrese: nejedná se o reakci na nějaké chování

 

-       Cílenost

 

-       Dlouhodobost

 

-       Stupňovitost

 

-       Systematičnost (organizovanost) – v pokročilých stádiích šikany (od 3. Stádia), jednotliví žáci mají rozdělené role, vše je dopředu naplánované, aktéři se mezi sebou domlouvají

 

-       Nepříjemnost útoku

 

-       Bezmocnost, beznaděj oběti

 

 

 

Za šikanování se nepovažuje škádlení a agrese, která nemá znaky šikanování (opakování, záměrnost atd.). Kyberšikanou není oprávněná kritika na internetu bez zlého úmyslu, bez nadávek a ponižování. Termínem kyberšikana neoznačujeme rovněž vzájemné internetové psychické násilí a ani věcný konflikt (i opakovaný) mezi rovnocennými partnery.

 

Rozpoznat šikanu od běžného škádlení je velmi důležité.

 

 

 

ROZDÍL MEZI ŠKÁDLENÍM A ŠIKANOU

 

 

ŠKÁDLENÍ

 

ŠIKANOVÁNÍ

Definice: Škádlení patří k rovnocenným, kamarádským nebo partnerským vztahům. Chápáno je jako projev přátelství. Za škádlení se považuje žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený.

Definice: Šikanování patří do násilných a závislostních vztahů. Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že dítěti někdo, komu se nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo to prostě bolí.

  1. 1)Záměr: Vzájemná legrace, radost a dobrá nálada.

Záměr: ublížit, zranit a ponížit.

  1. 2)Motiv: Náklonnost, sblížení, seznamování, zájem o druhé. Rozpouštění napětí ve třídě a navazování uvolněné a pohodové atmosféry. Zodolňování, zmužnění.

Motiv: základní tandem – moc a krutost. Další motivy překonávání samoty, zabíjení nudy, zvědavost ala Mengele, žárlivost, přecházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého.

  1. 3)Postoj: Respektdruhému a sebeúcta.

Postoj: Devalvace, znevážení druhého.

  1. 4)Citlivost: Vcítění se do druhých.

Citlivost: Tvrdost a nelítostnost.

  1. 5)Zranitelnost: Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé.

Zranitelnost: Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit.

  1. 6)Hranice: Obě strany mají možnost obhájit své osobní teritorium. Vzájemné vnímání a respektování verbálních i neverbálních limitů. Při divočejším škádlení žádný nepoužije své plné síly nebo silnější mírní své akce.

Hranice: Prolamování hranic, „znásilňování“ druhého. Silnější strana nebere ohled na slabšího. Oběť dává najevo, že je jí to nepříjemné, útočníci pokračují dál. Někdy sadomasochistická interakce.

  1. 7)Právo a svoboda: Rovnoprávnost účastníků. Dítě se může bránit a škádlení opětovat, případně ho může zastavit a vystoupitněho.

Právo a svoboda: Bezpráví. Pokud se dítě brání nebo dokonce „legraci“ oplatí, je tvrdě ztrestáno!

  1. 8)Důstojnost: Zachování důstojnosti. Dítě nemá pocit ponížení. Necítí se trapně a uboze.

Důstojnost: Ponížení lidské důstojnosti. Dítě je zesměšňováno a ponižováno.

  1. 9)Emoční stav: Radost, vzrušení ze hry, lehké naštvání. I nepříjemné! Ale ne bezmoc.

Emoční stav: Bezmoc! Strach, stud, bolest. Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku.

  1. 10)Dopad: Podpora sebehodnoty, pozitivní nálada.

Dopad: Pochybnosti o sobě, nedostatek důvěry, úzkost, deprese. Dítě má strach ze školy.

 

 

 

2.2                     Příklady nepřímých a přímých znaků šikanování

 

Podstatnou vlastností šikany je skrytost. Ta je dána tím, že často odhalení zejména pokročilé šikany brání z rozličných důvodů a pohnutek všichni účastníci vyšetřování včetně oběti.

 

Z tohoto důvodu je důležité umět rozpoznat přímé a nepřímé signály šikany.

 

 

 

  1. 1.Nepřímé (varovné) znaky šikanování mohou být např.:

 

 

 

  • Ø Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády.
  • Ø Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními.
  • Ø O přestávkách vyhledává blízkost učitelů.
  • Ø Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený.
  • Ø Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči.
  • Ø Stává se uzavřeným.
  • Ø Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje.
  • Ø Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené.
  • Ø Zašpiněný nebo poškozený oděv.
  • Ø Stále postrádá nějaké své věci.
  • Ø Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy.
  • Ø Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy.
  • Ø Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.
  • Ø Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.
  • Ø (Zejména je třeba věnovat pozornost mladším žákům nově zařazeným do třídy, neboť přizpůsobovací konflikty nejsou vzácností!)

 

 

 

 

 

 

 

  1. 2.Přímé znaky šikanování mohou být např.:

 

 

 

  • Ø Posměšné poznámky na adresu žáka, pokořující přezdívka, nadávky, ponižování,
  • Ø hrubé žerty na jeho účet. Rozhodujícím kritériem je, do jaké míry je daný žák konkrétní přezdívkou nebo "legrací" zranitelný.
  • Ø Kritika žáka, výtky na jeho adresu, zejména pronášené nepřátelským až nenávistným, nebo pohrdavým tónem.
  • Ø Nátlak na žáka, aby dával věcné nebo peněžní dary šikanujícímu nebo za něj platil.
  • Ø Příkazy, které žák dostává od jiných spolužáků, zejména pronášené panovačným tónem, a skutečnost, že se jim podřizuje.
  • Ø Nátlak na žáka k vykonávání nemorálních až trestných činů či k spoluúčasti na nich.
  • Ø Honění, strkání, šťouchání, rány, kopání, které třeba nejsou zvlášť silné, ale je nápadné, že je oběť neoplácí.
  • Ø Rvačky, v nichž jeden z účastníků je zřetelně slabší a snaží se uniknout.
  • Ø Žák se snaží bránit cestou zvýšené agrese, podrážděnosti, odmlouvání učitelům apod.

 

 

 

 

 

 

 

Rodiče žáků se doporučuje upozornit zejména na to, aby si všímali těchto možných příznaků šikanování:

 

 

 

  • Ø Za dítětem nepřicházejí domů spolužáci nebo jiní kamarádi.
  • Ø Dítě nemá kamaráda, s nímž by trávilo volný čas, s nímž by se telefonovalo apod.
  • Ø Dítě není zváno na návštěvu k jiným dětem.
  • Ø Nechuť jít ráno do školy (zvláště když dříve mělo dítě školu rádo). Dítě odkládá odchod z domova, případně je na něm možno při bedlivější pozornosti pozorovat strach. Ztráta chuti k jídlu.
  • Ø Dítě nechodí do školy a ze školy nejkratší cestou, případně střídá různé cesty, prosí o dovoz či odvoz autem.
  • Ø Dítě chodí domů ze školy hladové (agresoři mu berou svačinu nebo peníze na svačinu).
  • Ø Usíná s pláčem, má neklidný spánek, křičí ze snu, např. "Nechte mě!"
  • Ø Dítě ztrácí zájem o učení a schopnost soustředit se na ně.
  • Ø Dítě bývá doma smutné či apatické nebo se objeví výkyvy nálad, zmínky o možné sebevraždě. Odmítá svěřit se s tím, co je trápí.
  • Ø Dítě žádá o peníze, přičemž udává nevěrohodné důvody (například opakovaně říká, že je ztratilo), případně doma krade peníze.
  • Ø Dítě nápadně často hlásí ztrátu osobních věcí.
  • Ø Dítě je neobvykle, nečekaně agresívní k sourozencům nebo jiným dětem, možná projevuje i zlobu vůči rodičům.
  • Ø Dítě si stěžuje na neurčité bolesti břicha nebo hlavy, možná ráno zvrací, snaží se zůstat doma. Své zdravotní obtíže může přehánět, případně i simulovat (manipulace s teploměrem apod.)
  • Ø Dítě se vyhýbá docházce do školy.
  • Ø Dítě se zdržuje doma víc, než mělo ve zvyku.

 

 

 

 

 

Základní formy šikany

 

 

 

  • Verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (nadávky, pomluvy, ponižování), součástí psychické šikany je i kyberšikana).
  • Fyzická šikana, přímá a nepřímá (bití, vydírání, krádeže a ničení majetku oběti).
  • Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické (násilné a manipulativní příkazy).

 

 

 

 

 

     2.3      Stádia šikanování dle Koláře

 

První stadium: Zrod ostrakismu

 

Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

 

POZOR! Často může být spouštěč učitel (sarkasmem, ironií vůči některým žákům apod.) !

 

Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace

 

V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

 

POZOR! Typické v tomto stádiu je manipulace s věcmi obětí! V tomto stádiu ještě chybí systém a organizovanost, oběti ubližují v náhodných situacích.

 

Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra

 

Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

 

Čtvrté stadium: Většina přijímá normy

 

Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

 

Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana

 

Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

 

 

 

 

 

 

 

  1. 3.Program proti šikanování

 

 

 

Tento program je založen na celoškolním přístupu a zahrnuje jednak specifickou primární prevenci tzn. předcházení problému školní šikany, těžištěm jsou především pravidelná třídní setkávání (třídnické hodiny) a výukové předměty a jednak sekundární prevenci tzn. TU, ŠMP, VP diagnostikují a léčí zárodečné a počáteční podoby šikanování, v pokročilém stadiu probíhá spolupráce s odborníky. Klíčovým momentem je společný postup při řešení šikanování.

 

Cílem programu je vytvořit ve škole bezpečné a respektující prostředí, vztahy založené na vzájemné spolupráci, blížící se přátelským vztahům.

 

 

 

 

 

             3.1    Struktura programu

 

  • Společné vzdělávání

 

-       všichni pracovníci školy se vzdělávají v oblasti prevence šikanování, účastní se seminářů a kurzů věnovaných problematice šikanování

 

-       prostudují Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy  k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních (č.j. MSMT-21149/2016)

 

 

 

  • Vyučování

 

-       vyučující vedou žáky/ně k osvojování norem mezilidských vztahů založených na demokratických principech, pomáhají rozvíjet pozitivní mezilidské vztahy a úctu k životu druhého člověka (zejména v předmětech Komunikativní dovednosti, Občanská výchova apod.)

 

-       v rozvíjení přátelských vztahů mezi dětmi napomáhá PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ

 

-       spolupráce se specializovanými institucemi:

 

  • ·Poradna pro primární prevenci – besedy např. Nebezpečí šikany, Rizika virtuální komunikace;
  • ·Renarkon o.p.s. – besedy např. Alkohol a drogy, Diskriminace, menšiny atd.
  • ·MP Ostrava – besedy např. Šikana – nebezpečná hra apod.  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  • §Třídní setkávání – pravidelná TS jsou těžištěm prevence šikanování

 

-       TU pracuje se skupinovou dynamikou třídy, podporuje růst pozitivních vztahů ve skupině, mapuje třídní vztahy, zaměřují se na projevy šikanování

 

-       TU motivuje žáky/ně ke změně, diskutuje s nimi, hledají řešení

 

-       TU využívá her pro nácvik nového chování, prvků dramaterapie, u malých dětí hraní pohádek, čtení bajek, povídání si o nich

 

 

 

  • Školní život mimo vyučování

 

-       vyučující a vychovatelky realizují preventivní aktivity i mimo rámec oficiální činnosti třídy, např. školní družina, mimoškolní aktivity (sportovní soutěže, rehabilitační pobyty, divadelní představení, školní výlety, kroužky atd.) Zájmová činnost je v naší škole velmi rozmanitá, v nabídce se vyskytuje až 10 kroužků v 1 školním roce. Někteří žáci navštěvují i 3 kroužky najednou.

 

-       fungování schránky důvěry

 

 

 

  • Dozorová činnost

 

-       vyučující účinně vykonávají dohled nad žáky/němi o přestávkách, před vyučováním i po jeho skončení

 

 

 

  • Ochranný režim – vnitřní školní řád

 

-       obsahuje přísný zákaz násilí mezi žáky,

 

-       jakékoli projevy šikanování jsou považovány za hrubý přestupek s následným postihem agresora či agresorů

 

 

 

  • Spolupráce s rodiči

 

-       rodiče jsou informováni o preventivních aktivitách na třídních schůzkách, jsou jim poskytnuty důležité informace, materiály a letáky

 

-       rodiče jsou seznámení s činností ŠMP a mohou jej kdykoliv kontaktovat, konzultovat s ním případné problémy apod.

 

 

 

  • Školní poradenské služby

 

-       ŠMP či VP poskytují žákům a rodičům poradenské služby, spolupracují s TU, vyučujícími, odborníky a institucemi

 

-       Provádějí sociometrické šetření v jednotlivých třídách, informace předávají TU.

 

-       2x za školní rok provádí monitoring varovných signálů výskytu šikany

 

-       Provádějí diagnostiku problémových tříd a žáků, předávají informace a materiály týkající se šikany.

 

-       Sebemenší náznak šikany řeší sezením s postiženým žákem, s agresorem a následně s rodiči.

 

 

 

  • §Spolupráce se specializovanými zařízeními – v případě pomoci při řešení problémů šikanování by škola (ředitel, TU, ŠMP, VP) kontaktovala specializované instituce a spolupracovala s nimi:

 

  1. a)resortu školství, např. PPP, SVP, SPC;
  2. b)resortu zdravotnictví – s pediatry a odbornými lékaři, dětskými psychology, psychiatry a zařízeními, která poskytují odbornou poradenskou a terapeutickou péči, včetně individuální a rodinné terapie;
  3. c)resortu sociální péče – s oddělením péče o rodinu a děti, s oddělením sociální prevence, případně s NNO specializujícími se na prevenci a řešení šikany.

 

 

 

 

 

3.2        Postup při řešení šikanování

 

            

 

Účinné a zároveň bezpečné vyšetření šikany vychází z kvalifikovaného odhadu stadia a formy šikanování. ŠMP rozhodne, zda řešení zvládne škola sama (počáteční či obvyklá šikana), nebo si povolá odborníka specialistu (pokročilé, komplikované šikany). Do komplikované šikany řadíme také základní formy šikany, se kterými nemáme zkušenosti, dále pak především neobvyklé formy šikany, šikany krajně ohrožující bezpečí pedagoga a život oběti, šikany se změnou v základním schématu (nějaká zvláštnost u přímých a nepřímých účastníků šikany, šikany s rozvinutým zakrývajícím systémem.).

 

 

 

Pro práci se šikanou je nutné znát, ve kterém stádiu šikany se třídní kolektiv nachází. První a druhé stadium šikany je tzv. „otevřené stadium“, ve kterých je ještě vhodné pracovat s žáky v komunitním kruhu a užívat různé formy sociometrie (žáci v těchto stádiích šikany poví ještě pravdu, jsou ochotni spolupracovat). Ve třetím stadiu a výše již není vhodné užívání sociometrických metod ani komunitního kruhu a je nutné začít s vyšetřováním šikany metodou rozhovorů, nejlépe s přivoláním odborníka.

 

 

 

Kritéria pro rozlišení stádia šikany:

 

  1. a)způsob chování a výpovědi obětí a svědků (otevřenost x uzavřenost)
  2. b)závažnost a četnost agresivních projevů (co se děje)
  3. c)doba, po kterou šikanování trvalo
  4. d)počet obětí a agresorů
  5. e)závažnost dopadu šikany na oběť (jak se cítí)

 

 

 

Orientační ukazatelé pro rozlišení počáteční a pokročilé šikany

 

 

POČÁTEČNÍ STADIUM

POKROČILÉ STADIUM

Kdo jsou informátoři, jak se chovají a co dělají?

Jako informátor přijde oběť nebo její kamarád. Při pokročilé šikaně je to výjimečné.

Přicházejí vystresovaní rodiče oběti. Případně provalení šikany (závažného násilí) zachytí někdo z pedagogů.

Jak se oběti chovají a jak odpovídají?

Poměrně otevřeně mluví o tom, co se jim stalo a kdo je šikanoval.

Je patrná ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy zdůvodňují své zranění bizarním způsobem.

Jak svědkové spolupracují?

Vyjadřují nesouhlas se šikanováním a bez většího strachu vypovídají.

Odmítají vypovídat. Tvrdí, že nic neviděli a neslyšeli. Občas přiznají, že nesmí nic říct, protože by měli peklo. Případně výpovědi působí podezřele. Zapřou kamaráda.

Jak se svědkové vztahují k podezřelým agresorům?

Agresoři nejsou vnímáni jednoznačně pozitivně, ale diferencovaně. Jejich okolí se to nebojí vyjádřit.

Oceňují, brání a chrání agresory, případně pro ně hledají polehčující okolnosti.

Jak se o konkrétním násilí vyjadřují ostatní členové skupiny?

Násilí popírají a vyjadřují vůči němu své výhrady.

Násilí bagatelizují nebo ho popírají. Svalují vinu na oběť, je to provokatér…

Jak se členové skupiny vztahují k trpící či zraněné oběti?

Projevují soucit s obětí a porozumění neférovosti ubližování silných slabým.

Oběť je kritizována a znevažována. Často je obviněna, že si to vlastně způsobila sama.

Jaká je atmosféra ve skupině?

Malá soudržnost, nespolupráce, omezená, pokulhávající svoboda projevu a názoru. Atmosféra je však „živá“.

Těžká atmosféra strachu, napětí a nesvobody. „Špatně se tu dýchá“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Postup pro vyšetření a řešení šikany

 

 

 

Užší realizační tým - zástupce vedení, třídní učitel, školní metodik prevence, výchovný poradce, popř. třídní vychovatel/asistent pedagoga

 

                                                        

 

  1. A.První pomoc při počáteční šikaně

 

 

 

  1. 1.Odhad závažnosti a formy šikany;
  2. 2.rozhovortěmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi;
  3. 3.nalezení vhodných svědků;
  4. 4.individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků a konfrontace obětiagresory);
  5. 5.ochrana oběti;
  6. 6.předběžné vyhodnocení a volba ze dvou typů rozhovoru:
  7. a)rozhovoroběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření);
  8. b)rozhovoragresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku);
  9. 7.realizace vhodné metody:
  10. a)metoda usmíření
  11. b)metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s aresorem a jeho rodiči)
  12. 8.třídnická hodina:
  13. a)efekt metody usmíření;
  14. b)oznámení potrestání agresorů;
  15. 9.rozhovorrodiči oběti;
  16. 10.třídní schůzka;
  17. 11.prácecelou třídou.

 

 

 

 

 

  1. B.Krizový scénář pro výbuch skupinového násilí při pokročilé šikaně:
  2. a)První (alarmující) kroky pomoci
  3. 1.zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany,
  4. 2.bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí.

 

 

 

  1. b)Příprava podmínek pro vyšetřování
  2. 3.zalarmováni pedagogů a informování vedení školy
  3. 4.zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi,
  4. 5.pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře),
  5. 6.oznámení na policii, paralelně – navázání kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům
  6. c)Vyšetřování
  7. 7.rozhovorobětí a informátory,
  8. 8.nalezení nejslabších článků nespolupracujících svědků,
  9. 9.individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky,
  10. 10.rozhovoragresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresory s oběťmi
  11. d)Náprava
  12. 11.metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny

 

 

 

 

 

V rámci první pomoci je nutné při pokročilých, brutálních a kriminálních šikanách spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, a to zejména s pedagogicko-psychologickou poradnou, střediskem výchovné péče, orgánem sociálně právní ochrany dítěte, Policií ČR.

 

 

 

Nápravná opatření

 

  1. a)Metoda usmíření

 

Místo donucení k vnější poslušnosti se tu sleduje vnitřní proměna vztahů mezi oběťmi a agresory. Je zde akceptováno řešení problému, tedy rozmrznutí agresivního postoje, domluva a usmíření mezi aktéry šikanování. Trestání se zde nekoná. Místo toho nastupuje řízené společné hledání nápravy v neformální atmosféře. O změnu se usiluje prostřednictvím sdílení odlišných pocitů jednotlivých aktérů a podporováním schopnosti agresora vcítit se do své oběti, mít s ní soucit a pochopit její utrpení. V některých vhodných situacích lze usmíření zpečetit dobrovolným odčiněním škod, které je přijatelné pro všechny účastníky. Pokouší se změnit vztahy k lepšímu, především mezi oběťmi a agresory. Metoda vůbec není naivní. Je však nutné vědět, kdy ji lze použít, kdy má ještě naději na úspěch a kdy už může pouze uškodit.

 

  1. b)Metoda vnějšího nátlaku

 

Záměr metody je přinutit trestem viníky k zastavení šikanování a k dodržování oficiálních norem. Ochraňuje skupinu jako celek. Možnosti jsou: domluva (individuální pohovor), nastavení pravidel, převedení do jiné třídy, výchovná komise (+ potrestání), individuální výchovný plán, péče oborníků (SVP, DÚ)

 

Metoda musí zahrnovat:

 

-individuální nebo komisionální pohovor

 

-oznámení o potrestání agresorů před celou třídou

 

-ochranu oběti

 

 

 

 

 

 

 

  1. 1)Pro potrestání agresorů lze užít i následující běžná výchovná opatření:

 

Napomenutí a důtka třídního učitele, důtka ředitele, snížení známky z chování, převedení do jiné třídy.

 

  1. 2)Dále pracovat s agresorem (jeho náhled na vlastní chování, motivy, rodinné prostředí). V případě potřeby mu zprostředkovat péči pedagogicko-psychologické poradny, střediska výchovné péče nebo jiných odborníků – klinických psychologů, psychoterapeutů nebo psychiatrů.
  2. 3)Pro nápravu situace ve skupině je potřeba pracovat s celým třídním kolektivem. Je nezbytné vypořádat se i s traumaty těch, kteří přihlíželi, ale nezasáhli (mlčící většina či menšina).
  3. 4)V mimořádných případech se užijí další opatření:

 

Ředitel školy doporučí rodičům dobrovolné umístění dítěte do pobytového oddělení SVP, případně doporučí realizovat dobrovolný diagnostický pobyt žáka v místně příslušném diagnostickém ústavu.

 

Ředitel školy podá návrh orgánu sociálně právní ochrany dítěte k zahájení práce s rodinou, případně k zahájení řízení o nařízení předběžného opatření či ústavní výchovy s následným umístěním v diagnostickém ústavu.

 

Škola může umožnit agresorovi individuální výchovný plán.

 

 

 

 

 

Příloha č. 1:

 

 

 

 

 

Příklad šikanování

 

 

 

Případ: Zpověď oběti počátečního stadia šikanování(doslovný přepis)

 

 

 

  • nadávaj mi
  • dělaj mi naschvály
  • maj na mne poznámky když přijdu po nemoci
  • rejpaj do mne
  • když se učitel rozhoduje koho vyzkoušet tak mu poraděj mne
  • když nejsem ve škole říkaj učitelům, co není pravda
  • když něco provedou, snaží se to svalit na mne
  • když se učitel zeptá jestli někdo má tahák, hned se všichni ozvou, že mám já
  • vo hodině, když písemka, tak zničeho nic se ozve abych neopisoval
  • všichni maj strašnou radost když dostanu špatnou známku
  • když jsem služba, tak všichni udělaj ve třídě nepořádek
  • nepouští mne mezi sebe když si povídají
  • když si řeknu o sešit tak řeknou, že ho nemají dopsanej a pak ho pučej někomu jinýmu
  • ve frontě na oběd mne předbíhají
  • když je ve třídě smrad tak hned řeknou že jsem si prd
  • povyšujou se nade mne
  • Nic mi nepučej
  • když něco udělám, hned to všem řeknou
  • plivnou mi na židli a na všechny ostatní, abych si nemohl najít jinou
  • na výtvarce si ode mne vezmou štětec a nic mi neřeknou a maj z toho strašnou srandu, když ho hledám
  • když v matice někdo počítá na tabuli, tak mu raděj a řeknou mu i výsledky. Ale mně ne. Když uš mi poraděj, tak špatně
  • někdy mi tašku zamknou do skříně a říkaj že od ní nemaj klíč
  • když se učitel zeptá kdo chybí tak místo mého jména řeknou nějakou nadávku

 

 

 

 

Doporučená literatura z oblasti školního šikanování

 

 

 

Kavalír, A. (Eds.) (2009). Kyberšikana a její prevence – příručka pro učitele. Plzeň: Dragon press s.r.o.

 

Kolář, M. (2001, 2005). Bolest šikanování. Praha: Portál.

 

Kolář, M. (1997, 2000). Skrytý svět šikanování ve školách. Praha: Portál.

 

Kolář, M. (2005). Školní násilí a šikanování. Ostrava: CIT, Ostravská univerzita.

 

Kolář, M. (Ed.) (2004). Školní šikanování. Sborník z první celostátní konference konané v Olomouci na PF UP 30.3.

 

Kolář, M. (2003). Specifický program proti šikanování a násilí ve školách a školských zařízeních. Praha: MŠMT ČR.

 

Parry, J., Carrington, G. (1997). Čelíme šikanování: sborník metod. Praha, IPPP.

 

Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál.

 

Kolář, M. (2007). Český školský program proti šikanovaniu. Perspektivy. In: Sociálna prevencia. Bratislava: Národné osvetové centrum.

 

Kolář, M. (2007). Český školní program proti šikanování. Právo a rodina č.3/2007

 

        Kolář, M. (2006). Jak na šikanu? Psychologie dnes 2 (12), 16-18

 

Kolář, M. (2005). Devět kroků při řešení počáteční šikany aneb pedagogická chirurgie. Prevence 7 (2), 3-7.

 

Kolář, M. (1998). Soudce Lynch na českých školách? Vyšetřování a léčba specifických typů šikan; in Sborník „Prevence šikanování ve školách“, Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, Praha.

 

Kolář, M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

 

Rogers, V. (2011). Kyberšikana. (Pracovní materiály pro učitele a žáky.) Praha: Portál.

 

 

 

 

 

 

ŠIKANA - Informační leták pro žáky

 

 

 

Nikdo nemá právo druhému ubližovat!

 

 

 

Spolužáci se k tobě chovají nepřátelsky, ubližují ti a ty nevíš, jak dál?

 

 

 

Víš o někom, kdo je šikanován, a je ti ho líto?

 

 

 

 

 

 Co je to šikanování?

 

 

 

     Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že ti někdo, komu se nemůžeš ubránit, dělá, co ti je nepříjemné, co tě ponižuje, nebo to prostě bolí. Strká do tebe, nadává ti, schovává ti věci. Ale může ti znepříjemňovat život i jinak. Pomlouvá tě, intrikuje proti tobě, navádí spolužáky, aby s tebou nemluvili a nevšímali si tě.

 

     Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí). Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem.

 

 

 

Proč bývá člověk šikanován?

 

 

 

     Není to proto, že by byl špatný, nebo proto, že by si to nějak zasloužil. Chyba není v něm, ale ve špatných vztazích mezi některými spolužáky. Převládá v nich bezohlednost a násilí.

 

 

 

Jak se můžeš bránit?

 

PŘEKONEJ STRACH - ZAJDI ZA UČITELEM, KTERÉMU DŮVĚŘUJEŠ

 

(nebo ŠKOLNÍM METODIKEM PREVENCE, VÝCHOVNÝM PORADCEM).

 

 

 

 

 

     Nikomu nic neříct, je strkání hlavy do písku, které situaci jenom zhoršuje. Nevzdávej to a udělej následující:

 

 

 

  • Ø Obrať se na učitele, kterému důvěřuješ. Může ti skutečně pomoci, bude ti věřit a neprozradí tě, nebo využij schránky důvěry.
  • Ø Svěř se svým rodičům.
  • Ø V případě, že nenajdeš odvahu říct to ani svým rodičům, můžeš bezplatně volat na Linku bezpečí, telefon 800 155 555 nebo 116 111. Nepotřebuješ k tomu peníze ani telefonní kartu. Tito lidé ti budou věřit, protože nejsi sám, komu se něco podobného děje.

 

ŠIKANA - Informační leták pro rodiče

 

 

 

 

 

 

Jak ochránit své dítě před šikanou

 

 

 

 

 

 Co je to šikanování?

 

 

 

     Za šikanování se považuje to, když jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně ubližuje druhým.

 

            V počátku se to děje nenápadně, prostřednictvím různých legrácek a ,,testíků“ (strkání, nadávání, schovávání věcí…), případně odmítáním, přehlížením, zesměšňováním a pomlouváním. Později se otravování života stupňuje a zdokonaluje. Nastupuje fyzické násilí (bití, krádeže a poškozování věcí) nebo kruté psychické násilí, někdy oboje dohromady.

 

             Šikanování je vážná věc a v řadě případů bývá trestným činem.

 

 

 

 

 

 

 

Jak dítě zachránit?

 

 

 

  • Nepřehlédněte varovné signály! (např. častá ztráta osobních věcí, popř. peněz, vyhýbá se docházce do školy, neklidný spánek, dítě je smutné, bez nálady atd).
  • Poskytněte dítěti maximální oporu.
  • Neprodleně kontaktujte či navštivte školu (ředitelku školy, třídního učitele, školního metodika prevence) a sdělte jim své podezření.
  • V závažnějších případech navažte kontakt s odborníkem.

 

 

 

 

 

Jaké odborníky kontaktovat?

 

 

 

  • Pedagogicko-psychologickou poradnu v Ostravě  - Zábřehu, 553 810 700
  • Pedagogicko-psychologickou poradnu v Ostravě- Porubě, 553 810 768
  • Pedagogicko-psychologickou poradnu ve Frýdku – Místku,  558 432 084
  • 840 111 234
  • Občanské sdružení proti šikanování, www.sikana.org
  • Dětské krizové centrum   241 484 149
  • Internet poradna, www.internetporadna.cz
  • On-line poradna projektu E-Bezpečí, www.napisnam.cz

 

        

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Copyright © 2011 Základní škola a Mateřská škola, Všechna práva vyhrazena.